Když jsem byla malá, můj táta se do péče o mě a sestru nehrnul. Nepřebaloval, kočárek nevozil, nekrmil, pohádky nečetl, nechodil s námi k doktorovi nebo na rodičovské schůzky. Pochybuju, že kdy věděl, do jaké zrovna chodíme třídy. Asi i proto mi tak utkvělo v paměti, že se o mě v mých čtyřech letech dokázal postarat, když byla máma v porodnici. A taky si vzpomínám, že mě jednou vzal k zubaři. Jenže to bylo všechno.
Naštěstí jsem pochopení pro tenhle model dokázala včas ztratit, takže moje děti už se narodily do světa, v němž se otcové o své potomky starají v míře srovnatelné s matkami. Jenže je mi zároveň jasné, že svou zkušenost nemohu zobecňovat, protože co platí u nás doma nebo v mém okolí, nemusí platit všude.
Ukázal to i výzkum, který si nechalo udělat ministerstvo práce a sociálních věcí - skoro všichni muži hlásají, že děti jsou to nejbáječnější, co je v životě potkalo, jenže když dojde na to, kdo vezme usoplené dítě k lékaři, jejich řady vážně prořídnou, dokáže to totiž jen každý sedmý.
Tady už by jedna pozvedla přinejmenším obočí, ale nemůžeme si za to samy? Samozřejmě, s kojenci chodí většinou všude matky, ale možná to zbytečně pokračuje, i když děti povyrostou. "Náš výzkum ukázal na velký vliv partnerky na míru zapojení otců do péče o děti," říká jeho autorka Hana Friedleanderová z agentury Mediaresearch. Jinými slovy, nabádá nás, ať samy a včas dáme najevo, že to chceme jinak.
Ty jsi zůstal doma s dítětem, srabe?
Nastavení mužů, budoucích otců, se samozřejmě odehrává mnohem dříve a svou roli tam hrají i předsudky. "Podílejí se na tom i ženy jako matky, muži navíc často vyžadují to, co chtěli jejich otcové," dodává ředitelka Gender Studies Linda Sokačová. Když se navíc partnerka začne chovat spíše jako vlastní matka, což může být cokoli mezi generálem a vrchní pečovatelkou, diví se někdo chlapovi, že vezme z nějakého rodičovského nadšení zpátečku?
Zlomit předsudky není vždycky úplně jednoduché, jak už dneska ví Tomáš Malina. Zůstal na rodičovské, protože mu nijak nebránila, aby řídil svou malou firmu, kdežto jeho žena, bankovní úřednice, by to těžko kloubila. "Když jsem šel s malou k doktorovi nebo na dětské hřiště, byl jsem za hrdinu, ale co se nad tím třeba moje máma nakroutila hlavou! A když k nám přišli na návštěvu kamarádi, popichovali mě nejen kluci, ale i jejich manželky, cože jsem to za chlapa, když nechám ženu dřít a sám si doma užívám?" vzpomíná s určitými rozpaky.
Podle Martina Járy, psychologa a ředitele organizace Liga otevřených mužů, jsou hlavními překážkami většího zapojení mužů do péče o děti jejich pasivita, konzervatismus a mimorodinné ambice.
Ani otcové zřejmě nemají úplně jasno v tom, co přesně by chtěli. Skoro dvě třetiny z nich se sice považují za moderní otce, nicméně zároveň je přes 60 % mužů přesvědčeno o tom, že doma s dětmi by měly zůstávat matky. A když už se zapojují, mají tendenci volit to, co bude bavit i je - třeba výlet.
Město versus vesnice
Jenže to, co vypadá třeba ve velkých městech jako snadný úkol, na těch malých či dokonce na vesnicích už tak hladce jít nemusí. Ale kupodivu rozdíl mezi přístupem k péči o děti zase tak velký není, ačkoli nepřekvapivě se muži z velkých měst do každodenní péče o děti zapojují více. Častěji je například vodí a vyzvedávají ze školek a škol, ale rozdíl v četnosti je minimální. O něco více už se liší míra nadšení pro večerní hygienu, uspávání, rodičovské schůzky či návštěvu doktora.
Naopak v řadě populárnějších činností jako hraní nebo například nákupy sportovních potřeb se zapojují otcové z velkých měst i z vesnic stejně. Rozhoduje i vzdělání - méně vzdělaní muži s dětmi nejčastěji společně sledovali televizi a DVD, ti vzdělanější si spíše povídali.
Ondřej uvažoval o tom, že by kvůli dítěti začal pracovat na částečný úvazek nebo že by část týdne pracoval z domova, ale když to navrhl šéfovi, tvrdě narazil. "Jeho to vyloženě zaskočilo, že prý co porady a proč bych to dělal, že mi klesnou příjmy a že i kdyby ne, tak práce z domova je divná," popisuje pětatřicátník z Brna střet s realitou. Několik jeho kolegyň přitom tuhle možnost má.
Je to zřejmě další druh předsudku. "Řada zaměstnavatelů předpokládá, že příjem ženy je doplňkový a mužův ten hlavní, takže pokud se některý muž rozhodne trochu jinak, může mít u zaměstnavatele problémy či stíženou situaci - je to věc nová a ne příliš častá," potvrzuje Ondřejovu zkušenost Linda Sokačová z Gender Studies. Přitom například ve Švédsku pracuje na částečný úvazek 41 % žen a 13 % mužů. U nás osm procent žen a muži skoro žádní.
